OZN: Kolonie přišla o čističku vody! Veškerá voda je KONTAMINOVANÁ!
 

Behind the wall # 69 / Háží Vivienne očkem po starších?

Pondělí v 20:57 |  Behind The Wall Newspaper

- Máme tady pro Vás velmi žhavou novinku, která se týká slečny Vivienne. Tata jemná dívenka s tváří chodícího anděla nám začíná vytahovat růžky a hází nám očkem po starších mužích. To by snad nebylo ani tak příšerné, ale ten její vkus?! I když, co si budeme nalhávat, špatní hoši jsou a vždycky byli velkým lákadlem pro nás jemné dívenky.

A o kom, že se to vlastně bavíme? O samotném Aelricovi Neffresovi, který je znám tím, že patřil dříve ke Grounderům a o co horší to je, že se měl stát samotným následovníkem pomyslného jejich trůnu. Tak si říkáme jestli si nemohla najít někoho jinačího a nebo zda zavolat polici. Či ještě lepší, že by se zavolalo do blázince, aby někdo slečnu Vivienne vyšetřil a vyhnal ji tento nebezpečný nápad z hlavy?!

Vaše
Redaktorka novin Behind The Wall

William Vanderwood | LucielChoi

15. září 2017 v 21:28 |  Charaktery

WILLIAM VANDERWOOD

(LucielChoi)
Body: 0
Majetek:
---------------------------------------------------------
Partner: Nikdo
---------------------------------------------------------
Status: ŽIVÝ
Věk: 27let
Rasa: Aspekt Smrti

Výška: 182cm
---------------------------------------------------------
FACECLAIM: Epic Boy
---------------------------------------------------------
Povaha - Jakožto aspekt má svá tajemství, která si nechává čistě pro sebe. Jedno z nich je rovnou to, že je aspektem. Pokud jde o něj jako o osobu, schovává své pravé já za svou zpěváckou nadanou osobností. Známou.
Vydává se za obyčejného člověka s neskutečným hlasem a talentem. Rád se nechává obdivovat, což značí rovnou lehký narcismus a egoismus, ale tak moc se to neprojevuje. Vždycky si tak trochu říká o pár facek všemožnými narážkami, dvojsmysly, fóry a kecama, bodá do někoho jak do vosího hnízda, to však neznamená, že se při boji neubrání, od čeho má své schopnosti.
V jeho společnosti se tedy nejlépe cítí asi ženy. Je to velký romantik a komplimenty na nějakou krásku mu nedělají problém, ale většinou to skončí vždy stejeně, dívka ho přestane bavit, tak ji odkopne.
---------------------------------------------------------

-----------------------------------------------------------------------------------------
Specializace - Zpěvák
Úroveň - 6 - Obyvatel Kolonie
Quest Level - 0.0

Schopnost - Přenos života
-----------------------------------------------------------------------------------------
Minulost: William se narodil do špatné rodiny. Matka alkoholička a otec sukničkář, odešel v jeho sedmy letech, za svou milenkou. Bylo smutné, že Will tak vyrůstal po boku ženy, jeho matky, která ho bila, věčně křičela a stále mu opakovala, že ho nenávidí a bylo by lepší kdyby chcípnul. Podle své matky, pokud se té osobě tak dalo říkat, neuměl dělat nic pořádně, údajně musela všechno dělat sama. Mladičký Will se staral o co mohl, jen to sem tam bylo moc naročné. Netrvalo dlouho, než se na vše přišlo a William byl matce odebrán. Cítil se v tu chvilku volněji než kdy dřív. Ale pro adopci, byl už příliš starý… nikdo nechtěl dítě jako byl on, ale proč? Byl jen zabloumaný, věčně si prozpěvoval a byl tak trochu snílek. Jeho oči byly vždy do šediva až černa, to prakticky už od malého miminka. Nikoho to moc nezajímalo… už měl šestnáct let a začaly se pro projevovat jeho schopnosti, ale jen málo, drobně, říkal si, že přináší nejspíš smůlu. Tou dobou ho v dětském domově adoptoval starší muž, zajímal se až moc a to o Williema celkově až podezřele moc. Už nebyl malý kluk a chtěl znát odpovědi. Tak mu bylo předáno tajemství čím skutečně je… Aspekt. Muž ho chtěl chránit, ale takovou skutečnost mladík nechtěl přijmout. Nechce se skrývat… Ten pán co ho adoptoval, mu začal napovídat, vedl ho přesně podle svých slov. "Pod lampou, je největší tma." - postupem času, trénoval Will svůj hlas. Z malého pouličního zpěváka se stala hvězdička, řídící se po celou dobu mužovými slovy.
 


Emily Wayland | AlexanderMortimer

15. září 2017 v 21:20 |  Charaktery

EMILY WAYLAND

(Alexander Mortimer)
Body: 0
Majetek:
---------------------------------------------------------
Partner: Nikdo
---------------------------------------------------------
Status: ŽIVÁ
Věk: 24 let
Rasa: Aspekt-Osud

Výška: 163,5 cm
---------------------------------------------------------
FACECLAIM: Emilia Clarke
---------------------------------------------------------
Povaha - Jakmile se dostala na zem, byla odvedena do nevěstince kde bylo přesně místo pro opuštěné mladé dívky. Do sedmnácti let měla možnost rozmyslet si co s ní vlastně bude, protože žena která jí a ostatní děti vychovávala jí prozradila pravdu o tom, že pochází z dvojčat, moc jí nedělalo radost že byla dlouho držena v dojmu že je sama, že nemá vůbec žádnou rodinu. Proto si vypěstovala jaký si zvyk, držet si lidi daleko od svých citů. To ale o jejím těle neplatilo. Po nějaké době začala v nevěstinci pracovat, ale jen natolik aby měla na pár věcí které potřebovala. Také měla možnost výběru, jelikož si jí oblíbila majitelka. Velmi dlouho neprojevovala nijak to že je Aspekt, jelikož byla nástupce aspektu Osudu, její schopnosti
přišli až potom co muž který byl aspektem Osudu zemřel při jednom zátahu který se pořádal v nevěstinci. Bylo to v době kdy jí bylo devatenáct, a tak se rozhodla že je nutné se naučit bránit. Zjistila že se jí líbí ubližovat lidem kteří jí nějakým způsobem štvou nebo jí chtějí ublížit.

Učila se dost rychle a za několik let se opravdu dobře naučila s mečem. Díky své drobné postavě měla značnou výhodu rychlosti a mrštnosti ale hůře naopak zvládala těžké zranění.
---------------------------------------------------------
-----------------------------------------------------------------------------------------
Specializace -
Úroveň -6 - Obyvatel Kolonie
Quest Level - 0.0
Schopnost - Manipulace osudu ostatních
-----------------------------------------------------------------------------------------
Minulost: Jako její sestra, se Emily narodila na Arše. Bohužel ale díky tomu že bylo nutné obě rozdělit byla poslána na zem, spolu s nejmenovaným doprovodem který jí odvedl do Kolonie, kde zůstala doposud. Protloukala se všelijak životem, učila se bojovat, ale hlavně přežívat. Nikdy si nevytvořila vztah k lidem pokud šlo o city, což se pro mnohé mohlo zdát jako problém, ona to však brala jako obrovskou výhodu. Mohla tak pokračovat ve své sem tam práci která obsahovala potěšení můžu nebo žen, které si sama vybrala. Mohla si je vybírat jen díky tomu že ji jí oblíbila majitelka nevěstince ve kterém v podstatě Emily vyrůstala. Za tu dobu potkala opravdu spoustu lidí a tak se naučila v lidech dost dobře číst. Její insinkt jí ještě nikdy nezklamal. Vždy se nejradši přikláněla na stranu padouchů, protože přeci jen ona byla to zlé dvojče. Těžko říct jestli byla opravdu zlá, měla svoje chvilky jako každý ale rozhodně si nic nenechávala líbit. Zbožňuje život v přiměřeném luxusu, pokud ho nemá, je dost nesvá. Rozhodně ale nejde o žádnou fiflenku, ale pokud někdo má něco co ona chce, dostane to. Pokud se jí někdo ale dostane pod kůži, což se nestává často, i ona má ale slabé chvilky, může poznat že je to opravdu veselá osoba, možná trošku praštěná.

Matt | LucielChoi

15. září 2017 v 21:02 |  Charaktery

MATT

(LucielChoi)
Body: 0
Majetek:
---------------------------------------------------------
Partner: Nikdo
---------------------------------------------------------
Status: ŽIVÁ
Věk: 24
Rasa: Aurek
Výška: 175cm
---------------------------------------------------------
FACECLAIM: Danielle Victoria Perry/MyaThePomsky
---------------------------------------------------------
Povaha - Je velmi náladovou, avšak přátelskou a někdy i naivní osobou, což je vidět i na její psí části. Pokud se jí někdo zalíbí, nebojí se jít přes mrtvoly, aby tu osobu, alespoň na chvilku okouzlila. Nikdy neudrží svou pozornost u jedné věci, takže je těžké ji zabavit, pokud nejeví žádný zájem ona sama... (to by si ji musel vzít člověk nejspíš na vodítko). Je roztomilou osůbkou a ráda přináší radost i do těch nejtemnějších chvilek, které ani nemusí být vhodné. Je ráda, že je ráda a že si žije tak nějak podle svých vlastních pravidel. Člověk musí přeci sám sobě trochu lhát aby byl šťastný a spokojený. Nemusí moc pomluvy, klepy... ale také by se jí dalo říct, že je pěkná slepice a dělí se tak nějak o vše co ví, obzvlášť při posezením u dobrého pití. Navíc chudák nezná pořádně ani stud, takové převlékání se před někým, jí problém nedělá, a to ani na veřejnosti - jinak by nemohla dělat svou práci. - Je malá zlodějka a tanečnice v jednom, půvabná kapsářka, která ukradla srdce nejednomu muži, stejně lehce jako jeho peněženku.
---------------------------------------------------------
-----------------------------------------------------------------------------------------
Specializace - Zloděj (Ačkoli si přividělává jako tanečnice v baru)
Úroveň -
Quest Level - 0.0
Schopnost - Menší kategorie zvířat - PES
Její chlupatá psí podoba je zkomoleninou Huskyho a Pomeraniana - tvz. Pomsky - více méně si ji lidé v této podobě více přirovnávají k lišce než ke psu, ale opak je pravdou.
-----------------------------------------------------------------------------------------
Minulost: Matt vyrůstala se svou matkou, prakticky normálně, jako každé jiné malé děcko. Ve svých dvanácti o matku přišla a tak byla dána do péče jejímu otci. Ten však ještě před jejím narozením o Matt nejevil zájem a nijak se k ní nehlásil, takže holčička vyrůstala prakticky sama, osamostatňovala se a zlepšovala ve všech ohledech. Později přišla na to, že žít podle Bohů (její otec byl silně věřící) není nejlepší způsob jak si užít více zábavy. Netrvalo dlouho než se začala bavit s malou partičkou lidí, kteří ji nenápadně stáhli s sebou do temnot malé kriminality. Chycena byla za kapsářství (v čerstvých 18 letech), čímž si podepsala rozsudek a později byla poslána na planetu Zemi. Jen její hlídání, stálo nejednoho hlídače kousanec do ruky. Pokud Matt mohla a dostala šanci, bojovala sama za sebe zuby, nehty a to se projevovalo i po dobu bytí na Zemi. Netrvalo dlouho než přišla na to jak tady žít, jak s čím a jak s kým vycházet. Našla si dokonce práci - tanečnice v baru - proč vlastně ne, takovou podívanou by chtěl vidět kde kdo. Tam se také poznala se svou osudovou láskou. Mládenec s jiskrnýma očima, který ji tu noc pozval na sklenku. Při pokusu ho okrást, se jí nezdařilo. Pevně ji stiskl zápěstí a nechal ji až po té, co mu přislíbila jeden polibek. Bylo to roztomilé škádlení, to po dobu jejích 'vztahu' dělával často. Byla zaslepená láskou, chtíčem a touhou, to jak si ji omotával kolem prstu viděli všichni až na ni, pak stačilo málo k tomu aby ji ten muž zlomil. Jediný důvod proč ji balamutil a svazoval ji sladkými slůvky, byla menší past, jistě... proč by člověk nemohl zkusit prozkoumat jinou rasu blíže... Proč něco neporušit, přeci jen kdo by postrádal malou zlodějku. Muž skonal s prořízlým hrdlem... kuchyňský nůž postačil. To co se dělo po následující rok nikdo neví. Tělo zmizelo a Matt později nastoupila zpět do práce jakoby nic. Vždy všem říká "Rozešla jsem se s ním." a dál jeho nebo jejich vztah nechce probírat, kdo by chtěl rozebírat svého ex? Od lásky se drží od té doby stranou, sice někdy vypadá jakoby jevila zájem, ale vše nakonec pomine po tom co získá to co chce...

Archie Desert | Vivina

15. září 2017 v 20:39 |  Charaktery

ARCHIE DESERT

(Vivina)
Body: 0
Majetek:
---------------------------------------------------------
Partner: Nikdo
---------------------------------------------------------
Status: ŽIVÝ
Věk: 34let
Rasa: Druid

Výška: 185 cm
---------------------------------------------------------
FACECLAIM: Jake Gyllenhaal
---------------------------------------------------------
Povaha - Archie je sám o sobě naprostá anomálie, co se týče lidského chování. Nelze ho ani pořádně popsat, aniž by se do toho člověk nezamotal a nedokázal se vymotat. Když byl malý, byl roztomilý a hravý. To první mu svým způsobem zůstalo, avšak to druhé… tam už to trochu pokulhává, jelikož ho život spíše naučil vážnosti a na nějaké hry či laškování není zrovna moc času a vlastně nemá na takové blbiny ani náladu. Loajálnost mu zrovna nic neříká. Když se vykopal z těch svých stupidních depresí, uvědomil si, že musí nějak přežít, a tak prostě běhá ze strany na stranu, dělá to, co je výhodné hlavně pro něj. Nepleťte si ale loajálnost a věrnost. Pokud se bavíme o věrnosti vůči dívce či nějaké jeho příteli, nezná mezí. Když se zamiluje či si někoho oblíbí, je jako neřízená střela, většinou to lidi vyděsí natolik, že utečou. Nedokážou unést takovou přemíru lásky, kterou jim dává. A přesně toto ho zničilo. Moc miloval a ztratil vše, na čem mu kdy záleželo. Domov, rodinu i jeho lásku. Poučil se a právě teď mu nějakou dobu trvá, než si někoho k sobě pustí. Možná se k vám (hlavně tedy dívkám) chová šarmantně, je charismatický a prostě ten typ kluka, kterého byste se nebáli dovést domů a představit rodičům, ale aby vám dovolil nějaké důvěrnější doteky či otázky, to chvíli trvá. Když mu však hned na první pohled nějak padnete do oka, ať už vzhledově či povahově, nějaké ty důvěrnosti si dovolí, to už se však nestává tak často.
Nesnažte se ho ale naštvat, prosím, je to pro vaše dobro. Stačí nějaká hloupá poznámka na jeho rodiče, život či vzhled nebo na cokoliv, co by se ho mohlo nějak dotýkat a to pak zažijete pořádné rodeo. Ze začátku možná rozbíjí jen věci kolem sebe, ale nakonec vztáhne ruku i na vás. To je taky jeden z důvodů, proč si k sobě lidi moc nepřipouští. V tomto stavu mu nedělá problém a vlastně se mu to i líbí, někoho zabít, mučit, ubližovat mu. Je to prostě nějaká schizofrenní vyšinutý maniak. Ďábel v andělském těle. Proto se snaží zrovna moc nevyhledávat konflikty. Ne že by se bál, jen ví, že by vyhrál. Je fyzicky velice silný. S tou psychikou už to trochu kulhá, jelikož na tom stále není zrovna nejlépe, ale rozmlátit vám držku mu problém nedělá. Navíc má výhodu v tom, že moc lidí neví, jak vlastně vypadá v obličeji. Přes to jeho kožené odění a kápi, která mu schovává tvář do stínu, toho zrovna moc neuvidíte. Když si však kápi sdělí a hodí na vás rozpustilý úsměv, můžete se v klidu roztéct. Není nijak zvlášť namyšlený, má jisté zdravé sebevědomí. Zná jeho silné a slabé stránky.
Když byl mladší, ještě před vyhoštěním z jeho kmene, to byl poměrně společenský mladík, který věděl, kdy co říct a jak to říct. Avšak teď, po téměř deseti letech izolace od ostatních, je docela neotesaný a nespolečenský. Moc toho nenamluví, a pokud ano, tak to nedává smysl. Sem tam mu nějaké to slovo vypadne či si splete význam. V takových chvílích vypadá jako ztracené štěně. Je to jedna z jeho slabých stránek, stydí se za to, avšak nic moc s tím nenadělá. Je dost možné, že se ze začátku bude, i přes jeho vrozené charisma, chovat tak trochu jako neandrtálec. Prostě praštit kyjem po hlavě a odtáhnout do jeskyně. Nemá zrovna moc zafixovanu stydlivost či nějaký mluvící flirt. Bez ostychu si vás bude prohlížet, řekne vám, co si o vás myslí. A ještě k tomu, když jste dívka. Nedivte se mu, skoro deset let neměl žádnou babu, to by se na každém chlapovi nějak podepsalo.
I přes to jeho charisma, úsměvy, občasnou zasmušilost, věrnost, druhou osobnost v jeho hlavě a neandrtálské chování, i on má někdy slabé chvilky, kdy má chuť se rozplakat, což už pěknou chvíli nedělal. Většinou si tyto pocity nechává pro sebe, zamčené uvnitř sebe a právě proto jsou pak ty běsnící chvilky ještě horší než normálně. Kdybyste ho však viděli plakat, očividně se už něco musí dít. Na svůj přívěšek nedá dopustit. Kdyby ho ztratil, pravděpodobně by umřel hysterií. Občas má však tendenci ho při spánku držet v ruce. Pak když se probere a on nikde, to byste měli vidět ten vyděšený pohled v jeho očích. V podstatě je to tam hodně, hodně uvnitř ten zranitelný klučina, který se upíná k tomu, co zná. Tuto jeho stránku neukazuje jen tak někomu.
Obecně má rád přírodu. I když přišel o to pouto s ní, miluje ji, rád se v ní pohybuje, má rád vůni stromů, deště, protože prostě do té přírody patří. Hlavně déšť. Jeho schopností je ovládat vodu, ke které má velice kladný vztah, takže cokoliv s touto tekutinou ho fascinuje. Rád se koupe. Mezi jeho oblíbené činnosti, kromě toho plavání, patří též jízda na koni, ke které si našel cestu až v pozici vyhnance. Sám má jednoho koně, kterého má tak vycvičeného, že i když ho pustí z uzdy, tak se k němu jeho věrný přítel vrátí. Není zrovna gramotně zručný. Sotva mluví, sotva počítá a čtení… to zapomněl úplně. Ale nestydí se za to, protože vyniká i v jiných věcech. Rád maluje, když má čas, a člověk musí uznat, že mu to i docela jde. Dále se vyzná v bylinkách i zvířatech, avšak flora je mu bližší. Kromě své druhé rozzuřené stránky se bojí svých nočních můr, kvůli kterým hodně často nespí. A jinak se, ať už to zní absurdněji, bojí hadů. Má z nich panickou hrůzu, netuší proč, prostě to tak je. Nikdy neměl nijak zvlášť vyhraněný typ, co se týče jeho protějšku. Jen ho musí něčím zaujmout, pak už to jde samo. Obecně nerozumí moderní technice, nikdy v životě v ruce ani nedržel vysílačku, tyto věcičky jsou mu naprosto neznámé. Je z nich navíc nervózní. Upřednostňuje spíše pěstní souboj, či dýky, mačety, meče a podobně. A jedy. Hodně se vyzná v jedech.
---------------------------------------------------------

-----------------------------------------------------------------------------------------
Specializace - Odborník přes rostliny / sběr menšího jídla
Úroveň - 5 - Úroveň vyhnance
Quest Level - 0.0

Schopnost - ovládání vody
-----------------------------------------------------------------------------------------
Minulost:Každý někdy poznal ten pocit, kdy se sám sebe ptal na typické existenční otázka, které většinou znějí: 'Kdo jsem?' 'Odkud jsem?' 'A proč jsem zde?'. Ani tento dospělý muž není žádnou výjimkou. Sám si tyto záludné otázky pokládal v minulosti téměř neustále, hlavně když byl menší, avšak na rozdíl od jiných bytostí na této, pomalu se vzpamatovávající, planetě on nenašel odpověď. Zatím ne. Třeba to někdy pochopí, tohle všechno, třeba ano.Pouští se ozýval křik. Ano, chápete to dobře, našli ho v Mrtvé zóně. Byl to menší kmen Druidů, který cestoval z jedné strany Mrtvé zóny do druhé, kde se následně chtěli usídlit opět v lesích, kde se v dnešní době nachází Groundeři a Kolonie. Všichni se zastavili, poslouchajíc ten bezbožný jekot několika měsíčního opuštěného chlapečka, který měl přes oko tetování jeho druhu. Ujali se ho, i když nemuseli. Mohli ho nechat jeho vlastnímu osudu, a možná by to tak bylo lepší. Ale neudělali to a jeden pár se ho ujal a pojmenoval ho jako Archibald, což je celé znění jeho dnešního jména. Nevěděli, zdali bude chtít nějaké přízvisko, a proto se mu ho rozhodli prozatím přidělit sami. Desert. Neboli poušť, což je místo, kde se narodila a odkud pochází.A tak se s tím malým chlapečkem vydali přes Mrtvou zónu až do území Grounderů. Tam nebyl problém se domluvit s jejich Velitelem, zdali by jim dovolil se někde v lesích usídlit. Přeci jen byli neškodní, v podstatě pacifisti, kteří nedělali žádné problémy, nebyli to žádní přistěhovalci, před nukleární válkou byli roztroušení po všech lesích na planetě. Teď už jich je jenom hrstka. Pár jich je v tom nebeském tělese a pár kmenů i ze, na Zemi.
Když jim Velitel tohle osídlování dovolil, okamžitě se všichni, co mohli, jali do práce. Po pár letech, kdy bylo Archiemu asi pět let, byla jejich vesnice plně vybavená vším, co zrovna oni potřebovali. A on měl šťastné dětství. Smál se a hrál si s ostatními dětmi, dokud mu jeho rodiče - Lilie a Gabriel - neoznámili, že bude mít bratříčka. Ze začátku byl naštvaný, protože už i v tak malém věku si uvědomoval, že všechnu pozornost, kterou od svých rodičů dostával (doopravdy mu bylo jedno, že to nejsou jeho biologičtí rodiče, nezajímalo to nikoho), se přesune na toho malého prcka, za kterého byl však následně rád, protože měl někoho, s kým mohl dělat blbosti a řešit takové ty klučičí věci.
Jemu mladšímu bráškovi Lucianovi bylo okolo dvou let, tudíž Archibaldovi bylo sedm, když do jejich kmene přijali další rodinku. Otec s dcerkou, která byla tak nádherná, že tomu staršímu kloučkovi naprosto vyrazila dech. Měla ohnivé vlásky, jasně modré oči a hezky vykrojené rty. Už v té době se do ní zamiloval a to ani nechápal, co to pojem láska znamená. Jen věděl, že je pěkná, je mu s ní dobře a je to jeho kamarádka, tak bylo jasné, že ji má více než rád. Stali se z nich nejlepší přátelé. Z Luciana se též vyklubalo docela šídlo, a když byl dostatečně velký, začal s jeho velkým bratrem, kterého bral jako vzdor, a jeho nejlepší kamarádkou chodit ven, hrát si s nimi.
Jednou šla tato povedená trojka ven do lesa mimo jejich osadu, kde se chtěli Archie s Esther vykoupat a trochu si zaplavit. Jaksi jim ale nedošlo, že malý, v té době asi osmiletý Lucian, neumí dost dobře plavat. Strhl ho proud. Starší děti se pro něj rozběhly, avšak bylo jasné, že ho nedokáží z té vody nijak dostat. V tu chvíli se ve starším, třináctiletém, chlapci cosi rozhořelo. Voda se zastavila, zvedla se i s jeho mladším bráškou a toho následně vyhodila na břeh, kde ze sebe začal kuckat vodu. Všichni z toho byli poměrně vyjuchaní, avšak Archie na to zapomněl, když se mu Esther vrhl okolo krku. Protože to přeci bylo kamarádské objetí, vždyť zachránil svého mladšího brášku. On to ale tak nevnímal. Tiskl si ji k sobě a už ji nikdy nechtěl pustit. Takto nějak objevil svoji schopnost, se kterou dokáže pomáhat, ale i napáchat škody, jak se nakonec i přesvědčí. Je to však jedna z jeho šťastných vzpomínek, kterých nemá zrovna moc.
Nebyl ale jediný, kdo se začal zamilovávat do jejich společné kamarádky. Lucian byl možná o pět let mladší, ale čím byl starší, tím více Esther vnímal jako hodně krásnou a milou dívku, která neustále byla tak nevinná, plná světla (to asi ale bylo tou její schopností). Jenže v tomto věku dospívání nastaly mnohem horší věci, které se musely řešit, než byla nějaká holka, o kterou stáli dva kluci.
Byla to prkotina. Ani už si vlastně nevzpomíná, proč se tak rozčílil, zřejmě mu to ale v té době připadalo nesmírně důležité, protože si jen pamatuje, jak křičel, kopal, mlátila se všemi možnými věcmi a nedokázal se uklidnit. Srdce mu bilo, na čele měl žílu, která jasně řvala, jak naštvaný je a v očích měl rudou smrt. Možná proto ho nechali v té poušti, měl prostě umřít, jelikož neměl vadu na těle, ale na duši. Byl nebezpečný, aniž by si to uvědomoval. Nikdo se k němu nechtěl v těchto záchvatech přiblížit, nikomu se nedařilo ho uklidnit, až najednou přišla ona. Jakmile ji spatřil, bylo to rychlé, vztek z něj vyprchal tak rychle, jako se objevil. Stala se jeho kotvou a nechával se od ní kolébat, když se zhroutil k zemi. V tu chvíli po asi deseti letech poprvé plakal. A ona ho utěšovala. Byla úžasná. A tak jí to prostě řekl, protože proč ne, když má možnost. Prý si to musela rozmyslet. Netušil, co na tom chtěla rozmýšlet, prostě ho buď miluje, nebo ne. Nechal jí ale prostor, stejně si musel o tomto všem s někým promluvit. A vybral si svého mladšího bratra. Sice toho v jeho věku ještě moc nechápal, ale byl posluchač, kterému se Archie mohl vyzpovídat. A tak to udělal.
Mluvil bez přestání, říkal mu všechno, od prvních pocitů, když ji zahlédl poprvé, až po dnešní den. Viděl v jeho očích bolest, když mu říkal, jak dívku jeho snů miluje, ale dělal, že to nevidí. Nechtěl to vidět, nechtěl se o Esther dělit, nechtěl svému bratříčkovi ublížit, a tak tu jeho bolest slepě ignoroval.
Den na to za ním zrzavá dívka přišla a prostě ho místo pozdravu políbila. Od té doby byl doopravdy šťastný. Byla jeho kotvou, jen ona ho dokázala uklidnit, když ho popadl záchvat, jen ona ho mohla uspokojit, jen s ní mohl být šťastný. Pokud nikdy nevěřil na spřízněné duše, tak teď začal.
Když mu bylo něco okolo pět a dvaceti, plus mínus, Esther zmizela. Prostě nebyla. Hledal ji po jejich vesnici všude. Naprosto všude. Začala ho pohlcovat beznaděj, opět se v něm ozývala ta příšera, která se z něj stala, kdykoliv se přihodilo něco špatného. Je pryč. Nikdo ji neviděl, neměl ho kdo uklidnit. A jemu bylo jasné, že za tím má prsty jeho bratr. Ten malý proradný fakan už to bez tak nevydržel a něco jeho lásce, málem i ženě, něco udělal. Věděl to, nemohl se mýlit, i když ho zaslepoval vztek. Vyhledal Luciana. Ten nechápal, o čem to jeho starší bratr mluví. Nechápal, co po něm ten idiot chce. V Archiem to vřelo stále více a více. Křičel na něj, nakonec udělal něco, co nevěřil, že by někdy mohl udělat. Použil svoji magii ve špatný prospěch, zneužil dar od přírody k tomu, aby mučil svého vlastního bratra. Působilo mu slast vařit mu krev v žilách, slyšet jeho nářek. Přitom to byl vlastně skoro kluk. A těsně před tím, než zemřel, jeho srdce už to nezvládlo, oznámil Archiemu holou pravdu. Esther odešla, protože už to s ním nezvládala. Občas je totiž i přemíra lásky špatná. A k tomu ty jeho záchvaty. Proto od něj raději utekla. A on kvůli tomu zabil svého bratra.Zhroutil se. Seděl a třásl se vedle mrtvého těla svého mladšího bratříčka, o kterého se vždycky staral, když ho našli. Například Groundeři by ho zabili za jeho zločiny, ale takto Druidové nefungují. Nezabíjí, když to není nutné, protože tak by ztratili pouto s přírodou. Toto přetrhnutí bolí jako čert, je to trest sám o sobě, protože člověk má pak pocit, jako by mu chyběl kus sebe, i když mu stále zbývají jeho schopnosti. A proto ho s jeho bolestí vyhnali z jejich vesnice a dali vědět ostatním, aby všichni věděli, co je to za zrůdu. Ten pohled v očích jeho rodičů, když opouštěl jejich vesnici, ho trhal na kusy. Nikdy nebyl nevzornějším synem, ale vždycky je miloval a milovat je bude. A pohled na mrtvého Luciana a kompletně zlomenou Lilii, kterou musel Gabriel pevně svírat, jak se třásla a křičela, ho neustále bude strašit ve snech.
A tak se stal vyhnancem. Ze začátku to pro něj bylo těžké. Nežil, pouze přežíval ze dne na den. Občas to chtěl i ukončit, ale věděl, že tím by si zkrátil svůj trest za jeho prohřešky. Nemohl to udělat. Potácel se tudíž sem a tam, z místa na místo, nikde nezůstával dlouho, učil se za pochodu. Lovit, stahovat zvířata z kůže, rozdělávat oheň a všechny tyto důležité věci pro přežití, též se naučil jezdit na koni. Neustále nosil kápi, která ho schovávala před zvědavými pohledy ostatních a tohoto zvyku se nevzdal ani teď. Jednou našel kdesi v polorozpadlém městě malou lahvičku, do které si schoval ohnivé prameny své lásky a od té doby to nosí na krku a nesundává to. Vysloužil si i pár jizev, jedna se mu například táhne z koutku dolů po bradě. Byl neustále v bolestech, neměl ho kdo udržovat v klidu, záchvaty přicházely čím dál častěji, trvaly déle, občas si ani nepamatoval, co vlastně dělal. A taky ho štval jeho vlastní odraz. To znamení na jeho tváři, které mu připomínalo, čím byl a čím se stal. Rozhodl se vyhledat jednu nějakou pochybnou osobnost, která ho i za cenu jizvy, která se mu táhne přes oko, zbavila toho znamení. Od té doby ani nejde poznat, že je to vlastně Druid, i když přišel o velkou část spojení s přírodou.
Byl den, jasný den, když uviděl, jak nebem prolétává nějaký objekt, ve kterém vlastně byla Padesátka. Nějak zvlášť se o to nezajímal. Ani o nějakou stupidní Kolonii, žil sám a vyhovovalo mu to, protože naposledy když k němu moc přilnul… no… všichni víme, jak katastrofálně to dopadlo. Stával se z něj stále více a více nespolečenský člověk. Našel si menší jeskyni, poblíž Kolonie, kde si udělal konečně stálý domeček. Nehrozilo, že by ho někdo mohl napadnout, protože je krásně schovaná pod různým listím a dostat se do ní dokáže jenom člověk, který už v ní někdy byl. Má to tam hezky zařízené. Z kůže, listí a podobných věcí si v podstatě udělal postel. Má tam i provizorní kuchyň či koupelnu, která sestává s malého jezírka, které se dál v jeskyni nachází. Je tak spokojený.
Jednou však vylezl ven, když viděl, jak se nějací lovci vrací směrem do Kolonie. Bylo snadné se k nim přimotat, když nechce být vidět, není. Samozřejmě, že na něj nakonec došli, když se ochomýtal okolo a kradl a byl docela fascinovaný celou touto… divnou technologií. Tato situace se stala před pár měsíci. Snažil se jim nějak kostrbatě vysvětlit, co tam dělá a podobně, což mu zrovna moc nešlo, protože hodně dlouho nemluvil, a tak si přišel jako pětiletý spratek. Když jim to však osvětlil, byli tak hodní a nabídli mu, aby žil v Kolonii s nimi. Nesouhlasil, nemohl, nebyl to jeho domov. Ale souhlasil s tím, že jim bude pomáhat v oblasti rostlin, ve kterých se vyznal doopravdy hodně, avšak jen pod tou podmínkou, že nebude bydlet v tom divném komplexu a bude moct chodit ven, kdykoliv bude chtít. Nebylo to ani tak kvůli němu, jako spíše kvůli nim, kdyby chytil nějaký další záchvat, aby zbytečně někoho nezabil.

Kam dál